Droga je cvičení SMS s "Zdravá páteř" - Zdravá Páteř

Zdravá páteř
zdraví každému
efektivní prevence a regenerace Vašeho těla
Přejít na obsah

Poznatky

Neutěšený zdravotní stav populace


Dnešní pohodlný způsob života bez aktivního pohybu, elektronizace vede k borcení skeletu, chybný sed, stoj, chůze, tabletizace přispívá k celkové nadváze, degeneraci a fyzické nekondici. Bohužel, je to patrné již u mládeže.

Náprava - přirozený pohyb a držení těla

Návrat k přirozenému pohybu bez zbytečného přetěžování. Změna myšlení, peciválství v aktivitu povede k posílení svalového korzetu kosterní výstavby, dobré mysli, zdraví, radosti z pohybu.

Léčebná nedostatečnost

Dostupnost současných přetrvávajících forem léčby diagnostikované skoliózy jsou nedostačující. Mnozí se o možnostech zlepšení metodou SMS nedozvědí.

Léčba úspěšnost

Prevence je nejlepším lékem. Úspěšnost je odvozena a přímo úměrná chování jednotlivce a prospěšnosti a účinnosti vhodných pohybových aktivit.

Zhodnocení


K závěrůmy, které lze obecně vyvodit jsme došli našimi praktickými zkušenostmi společně s klienty a jejich zdravotním stavem pohybového aparátu.

Výzva každému z nás

S ohledem na neutěšenost uvedeného závěru - Pečujte, pečujme o sebe !

Rehabilitujte, relaxujte a pomáhejte si od tělesných bolestí
=zad =hlavy =kyčlí =kolen =ramen =chodidel =a dalších

Stabilizujte, mobilizujte a regenerujte nejen páteř
=skoliózu =lordózu =kyfózu =výhřez plotének

Zlepšujte kondici, redukujte nadbytečnou hmotnost, udržujte posturu
Naučíme Vás, jak správně  =sedět =chodit =zvedat  břemena =vstávat z postele =cvičit  pro graviditu atd.
Vysvětlíme Vám, proč  =necvičit v leže =na balóně =udržovat svalový korzet aj.
Doplňující texty

Úspěšně využívat vytvořenou metodu, která
  • by byla účinná na mnoha úrovních člověka zároveň (komplexní),
  • by byla technicky nenáročná a nebyla obtížná a nevyžadovala příliš odborné znalosti (dostupná a naučitelná),
  • by měla minimální kontraindikace (pro všechny).
Tento na první pohled složitý úkol se metodě spirálí stabilizace povedl velice úspěšně.

E:\_JANA KURZY, WEB-SPS\WEB nový\ZdrPa TEXTY web, reference\OSTEOPATIE\osteopatie.docx

Lléčebný systém SMS/SPS se snaží diagnostikovat a léčit mechanické poruchy kosterní soustavy. Zabývá se celým systémem, který člověku umožňuje pohyb kostmi, klouby, vazy a ostatní pojivovou tkání. Předpokládá, že mnoho nemocí a obtíží souvisí s problémy v držení těla a že úprava strukturálních poměrů pomáhá člověku v uzdravení. Používá speciální pohybové techniky (manuální techniky) ke snížení napětí a obnově normální konfigurace kosterního a svalového systému. Nejlepších výsledků dosahuje při léčení bolestí zad, šíje a kloubů, mnoho zkušených aplikantů metody s úspěchem zjišťuje příčiny těchto obtíží a jejich souvislost s jinými nemocemi.

Porada s odborníkem
Aplikant se vás zeptá na způsob života, zaměstnání, na aktivity ve volném čase a samozřejmě i na vaše současné obtíže. Bude chtít vidět, jak stojíte, sedíte, jak provádíte určité pohyby, například předklon, záklon a úklony.
Zhodnotí také pohyblivost vašich kloubů ... touto technikou zpravidla bolesti zmírní.
Po prvotním vyšetření a ošetření bývají nezbytné další návštěvy, které vedou k osvojování, prohlubování znalostí základních a posléze pokročilých cviků a jejich zdokonalování a řetězení. Jejich počet se mění podle druhu nemoci, jejího průběhu a podle věku nemocného. Mladším lidem obvykle stačí jen několik návštěv. Kromě kloubních a svalových obtíží dokáže metoda velmi dobře léčit také sportovní poranění, migrénu, premenstruační syndrom, zácpu a někdy i astma.

Osteopatie

Osteopatie je manuální terapie, blízká chiropraxi (viz Chiropraxe) Metodu vypracoval v r.1894 Andrew Taylor Still. Podle jeho názoru jsou všechny choroby včetně nemocí infekčních způsobeny poruchou páteře, konkrétně špatnou vzájemnou polohou obratlů. Při tom dojde ke stlačení tepen kolem páteře, což je vlastní příčinou chorob. Napravit polohu obratlů a vyléčit choroby lze podle Stilla jemnými manipulacemi páteře. I dnes používají osteopaté především měkké manipulační techniky, masáže, propracování měkkých tkání a aktivaci svalů. Na rozdíl od chiropraktiků jen výjimečně používají páčení. Později byla teorie osteopatie modifikována a osteopaté začali mluvit spíše o jakési, neurčitě definované, „osteopatické lézi“ (poškození), která vede k postižení nervů, jejich zvýšené dráždivosti a tím k poruše homeostatických a integračních funkcí nervového systému. Metoda se rychle rozšířila v USA a postupně i v západní Evropě. Do České republiky zatím nepronikla. V USA a Kanadě dnes existují odborné osteopatické společnosti, osteopatické školy, vydávají se specializované časopisy, např. Am. Journal of Osteopathy. V USA se osteopatie vyučuje na osmi univerzitách a osteopatický doktorát je postaven na roveň diplomu lékařskému. V USA jsou obě manuální metody a jejich školy, osteopatie a chiropraxe, dobře definované a od sebe ostře odděleny, v Evropě je rozdíl mezi nimi méně zřetelný a situace v jednotlivých zemích je rozdílná. Např. v Německu obě metody téměř splývají. Vedle klasické osteopatie existuje také její modifikace, tzv. „kraniosakrální terapie“, kterou vyvinul na přelomu 19. a 20. století W. Sutherland.

Hodnocení: Osteopatii můžeme definovat jako metodu, ležící na hranici mezi vědeckou a alternativní medicínou. Je to empirická, v praxi někdy skutečně účinná metoda s pseudovědeckou teorií. Manipulace páteře mohou být v některých případech chorob páteře a pohybového systému úspěšné. Někteří osteopati úzce spolupracují s lékaři a používají i jejich metody, používají i Rtg a laboratorní vyšetření, a jejich čtyřleté školení v USA se blíží vzdělání medicínskému. Ostatně, podobné nebo i stejné manuální metody dnes používají i lékaři klasické medicíny, a tzv. „manuální medicína“ je dnes samostatným oborem medicíny. Zřejmě proto je osteopatie, podobně jako chiropraxe, metodou uznávanou některými lékařskými komorami a náklady na léčbu jsou některými pojišťovnami hrazeny. Jiní osteopati mají bližší vztah k léčitelům a kombinují manuální techniku např. s akupunkturou a různými přírodními prostředky.

„Alternativní“, pseudovědecký charakter má však teorie osteopatie, se kterou nelze souhlasit. Osteopatická léze není řádně definována a nebylo ani prokázáno, že pacienti, léčení nebo i vyléčení osteopatickou metodou, měli skutečně podvrtnutý obratel, stlačenou cévu nebo nerv. Absurdní je pak představa, že by tyto spekulativní změny mohly být společnou příčinou všech chorob, např. i astmatu, padoucnice, lupénky nebo infekční choroby. Chybí také klinické studie, které by jednoznačně prokázaly účinnost osteopatické metody.

Odkazy: Handbuch Die Andere Medizin
Kolektiv autorů: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Grada, Praha 1995

Kraniosakrální osteopatie

kranium - lebka
sakrum - křížová kost
Jemné manuální masážní techniky mezi lebkou a křížovou kostí...

CST je jemná, neinvazivní doteková manipulační technika, která se doposud řadí mezi alternativní terapie holistického (celostního) ošetřování. Po několikaletém výzkumu můžeme dnes tvrdit, že kranio-sakrální systém (a rytmus) funguje nepřetržitě celé dny a že je hmatatelný na celém těle. Formování tohoto rytmu začíná již v děloze matky a končí smrtí jedince. Stejně tak, jako jsme schopni určovat rozdíly v kardiovaskulárním a respiračním rytmu (tep a dech), jsme dnes stejně schopni zaznamenávat funkci, rozdíly či jiné odchylky v kranio-sakrálním systému na různých částech lidského těla (plnění a prázdnění částí těla mozkomíšním mokem-liquorem).
Jestliže se určité části nebo oblasti našeho těla nepohybují rytmicky v odpovídajícím rytmu CSS, tak jsme schopni lokalizovat poruchy v našem těle. S určitostí však nemůžeme tvrdit o jaké problémy se jedná, ale víme, kde se problém nachází a to je základ k řešení problému.
Samotný kraniosakrální systém(dále jen CCS) je tvořen několika komponenty: třemi blánami (meningeální systém),cerebrospinální tekutinou a strukturami, které jsou, včetně membrán, kontrolujícím systémem chránícím cerebrospinální tekutinu, její odvod a přívod. Zjednodušeně řečeno, je to polouzavřený hydraulický systém, který využívá nepropustnou duru mater (facie=blána obalující mozek a míchu v páteřním kanálu) jako barieru k udržení cerebrospinální tekutiny(mozkomíšního moku). Tato tekutina je komponentem v tomto polohydraulickém systému. Velmi zjednodušeně se dá fyziologie CS rytmu vysvětlit, jako plnění a vyprazdňování mozkových komor,omývání mozkových a míšních blan mozkomíšním mokem. Tento mok je filtrován z krve v dynamickém okruhu se zpětnou vazbou. Při zvyšování objemu moku se zvyšuje tlak a tomu pak odpovídají pohyby lebečních kostí. Tento pravidelný cyklický rytmus kraniosakrálního systému má u zdravého člověka amplitudu 8 až 12 cyklů za minutu. Formování tohoto rytmu začíná již v děloze matky a končí smrtí jedince. Dále se zde využívá choroidního systému (cév), arachnoideálního systému (pavoučnice). Silný účinek, který má CSS na celé tělo a všechny jeho funkce, je úzce spjat s mozkem a míchou, stejně tak jako je spojen s podvěskem mozkovým a šišinkou.
Poněvadž mozek a mícha více či méně kontrolují náš celkový nervový systém, má CCS ,díky jeho působení na oblast mozku a míchy, velký vliv na řadu tělesných funkcí. Přes vliv CSS na hypofýzu a šišinku působí také na funkce endokrinního systému a hormonů, které tento systém vylučuje (vytlačuje). Membrána kraniosakrálního systému (dura mater = tvrdá plena mozková), která slouží jako bariera proti úniku cerebrospinální tekutiny, se pojí na vnitřní stranu lebečních kostí, dále je upevněna k foramen magnum (kruhový otvor v bázi lebeční),k zadním částem 1.krčního obratle a končí úponem na přední straně druhého sakrálního kanálu ( křížová kost). Membrána Dura mater představuje vlastní "podšívku" lebky.Výzkum na Michigan State University prokázal, že se lebeční kosti musí pohybovat ve stálém, jemném pohybu, aby se napasovaly stálým změnám tlaku mozkomíšního moku, který se nachází uvnitř ohraničujících membrán polouzavřeného hydraulického systému.
CSS má díky této propojenosti vliv nejen na pohyblivost lebečních kostí a páteře, ale i na pohyblivost os sacrum ( křížové kosti), tedy i na iliosakrální kloubní spojení.

Jak vznikla kranio-sakrální terapie?
Poprvé byl CSS objeven a zkoumán lékařem Wliamem Sutherlandem roku 1900.Na základě svých experimentů určil Dr. Sutherland, jak lebeční švy umožňují pohyb jednotlivým částem lebky, které pohyby jsou normální a které abnormální a rozvinul terapii jemných manipulací lebečními kostmi.Dr. Sutherland dále objevil souvislost s fungováním centrálního nervového systému a vliv CST na autoregulační systém člověka.
Profesor Giuseppe Sperina konstatoval ve své učebnici anatomie z roku 1920 , že se lebeční kosti pohybují celý život, pouze u abnormálních nebo patologických jevů tomu tak není.
Teorii i praxi CSS významně pak rozvinul americký chirurg Dr. J.E. Upledger. Během minulých dvou desetiletí napsal Dr. Upledger tři učebnice: Cranio Sacral Therapy I., Cranio Sacral Therapy II.-Beyond the dura a SomatoEmotional Release and Beoynd. Pro laickou veřejnost napsal pak knihu: Váš vnitřní lékař a Vy (Your inner physician and You). Tato kniha je již přeložena a bude v krátké budoucnosti vydána nakladatelstvím Modrý klíč.
Průzkum iniciovaný a vedený doktorem J.E. Upledger na Michigean State University ukázal, že se lebeční kosti musí nacházet ve stálém, velmi jemném pohybu, aby se napasovaly rytmicky se měnícímu tlaku tekutiny. Jestliže ztratí lebeční kosti svoji schopnost se pohybovat v odpovídajícím rytmu CSS, může dojít k výskytu symptomů různých onemocnění.

Mozkové poruchy (např. DMO) a kraniosakrální terapie.
V souvislosti s problematikou mozkových poruch u dětí (DMO), musíme konstatovat, že k omezení pohybu lebečních kostí dochází právě v důsledku částečné poruchy mozku a pohybového aparátu a to v závislosti na rozsahu a intenzitě stahů mozkových a tělních blan. K poruše může dojít ale i opačným postupem, kdy jsou např. lebeční kosti nebo páteř ( myšleno kostní a kloubní aparát páteře) deformovány z důvodu nějakého traumatu jako např. porod kleštěmi , útlak hlavičky v porodním kanálu při prolongovaném porodu, úraz-náraz při havárii, idiopatická skolióza, tortikolis.Fyziognomické důsledky- stahy mozkomíšních blan, pak ovlivňují další tělesné funkce a problémy se nabalují. Stejně jako žádná jiná terapie, není ani CST schopná vyléčit samotné poruchy mozku, ale může pozitivně ovlivnit hybnost pohybového aparátu, především páteře a oblasti křížové kosti. Pomáhá pacientům s DMO od bolestí či nepříjemných pocitů.

Čím může tedy přispět CST dětem s poruchami mozku?
V první řadě může CST posílit autoregulační systém jedince. Dále pomůže optimalizovat či dokonce znormalizovat pravidelný cyklický rytmus kraniosakrálního systému. Uvolněním lebečních švů, uvedením lebečních kostí a páteřních obratlů do pohybu se většinou podaří i uvolnit mozkové a míšní blány. Tam, kde zůstávají blány přilepené-nepohyblivé, tam nemůže probíhat správné omývání likvorem a nemůže správně fungovat ani nervové vedení vzruchů. V důsledku léčby pomocí CST se většinou podaří zvýšit možnost omývání určitých částí mozku a míchy likvorem. Tímto způsobem pomáhá tedy CST optimalizovat funkce centrální nervové soustavy. Při CST může terapeut pracovat i s tělesnými blánami jako je například pánevní dno, bránice a dále pak s tělesnými blánami - fasciemi jako je např. fascia superfacialis. V rámci kraniosakrální terapie můžeme působit na tělo ještě také podle potřeby tzv. somatoemocionální relaxací a viscerální (orgánovou) manipulací. To jsou rozšířené a do hloubky ( i psychiky) jdoucí techniky.

Pro jaké poruchy, onemocnění či diagnózy je CST indikována?
Všeobecně pomáhá CST u onemocnění, do kterých patří poruchy senzorické, motorické, neurologické a různé psychické dysfunkce mozku.
Indikace:
autismus,astma bronchitis , cereberální paralýza, deprese, diplopie, DMO a další mozkové hybné poruchy, enuréza, epilepsie, exophtalmus- vystoupení oka z očnice, idiopatická skolióza a další skoliózy,horečka, mentální retardace, ochrnutí oblyčeje, cukání v oblyčeji, hyperkinetický syndrom, infekční nemoci, bolesti hlavy, lehká mozková dysfunkce(dyslexie, dysgrafie), migrény, křeče, Meniére syndrom, zápal mozkových blan, downův syndrom, myopie, neurastenie, záněty středouší, chronická rýma, zánět nosohltanu, nespavost, vertigo, sinusitis-zánět vedl. nosních dutin, skolióza, strabismus- šilhání, struma, neuralgie trigeminu, patologické a bolestivé změny páteře
Kontraindikace:
zlomeniny lebky, nitrolebeční krvácení.

Jak vypadá kraniosakrální terapie v praxi?
Samotný průběh CS terapie je klidný, jemný a bezbolestný. Pacient si dle svého fyzického a emocionálního rozpoložení lehne či sedne na pohodlné lůžko. Terapeut s ním naváže kontakt, předají si vzájemně informace o problémech a průběhu ošetření. Po té vyzve terapeut pacienta ke klidu a spolupráci. Tuto komunikaci přebírají u dětí s mentální retardací přítomní rodiče. Účast dítěti blízkých osob je vítána. Někde se pracuje v týmech dvou a více terapeutů, kteří se dle potřeby a akceptanci pacienta v průběhu ošetření zapojují.
Vlastní práce terapeuta pak probíhá tak, že přikládá jemně své ruce na různá místa na hlavě a na těle, kde spočívá několik minut či desítek minut. Tlak terapeutových dlaní nepřesáhne váhu 5 gramů na qcm. Poté, co se terapeut napojí na kraniosakrální rytmus a pohyb lebečních kostí, vnímají někteří pacienti "zvětšování a zmenšování" hlavy a popisují to jako velice příjemné a uklidňující.
Průběh CST může být ale i bouřlivější a to se stává zpravidla tehdy, když se rozuzlovává nějaký stah blány, nebo když se rozpouští problém již na somatoemocionální úrovni. Při spontánních reakcích tělesných či emocionálních nezasahuje terapeut do děje událostí, nebrání jim, nýbrž je jen citlivě doprovází.
Doba ošetření se pohybuje u dospělých mezi 30 až 60 minutami a u dětí mezi 10 až 40 minutami. Nové impulsy a strukturální změny si tělo zpracovává delší dobu, někdy i několik týdnů. Přirozeně tudíž bývají pacienti po terpii trochu unavenější.

Kraniosakrální osteopatie (CSO)
Kraniosakrální osteopatie je velmi jemná, neinvazivní, manipulační technika, která pracuje s konceptem kraniosakrálního systému, tak jak jej popsal Dr. J.E. Upledger a jeho předchůdci. Principem této metody je vyšetření mobility nebo-li pohyblivosti kraniosakrálního systému, do kterého zahrnujeme lebku (kránium), intrakraniální a spinální membránový systém, mozkomíšní tekutinu, celý páteřní kanál, včetně kosti křížové (sakrum).
Terapeut cvičeným hmatem testuje mobilitu jednotlivých částí kraniosakrálního systému, jestliže diagnostikuje v systém omezení (restrikce) a patologie, které brání zdravým a přirozeným funkcím organismu, velmi jemně systém koriguje. Veškeré používané manipulace nepřesahují tlaku nebo tahu pěti gramů. Pro vaší představu je to váha asi desetikoruny.

Terapeut k nastolení harmonie využívá autoregulační schopnosti organismu. Tím je terapie velmi bezpečná.
Tato terapie je určena všem věkovým kategoriím, ošetření může být aplikováno na novorozenci, seniorech, ale také na lidech umírajících, nebo těžce zdravotně handicapovaných.


Návrat na obsah