Držení těla, postura

Posturální držení těla

Pozitivní působení na CNS (centrální nervový systém), psychiku, psychosomatické nemoci, deprese, stress a syndrom vyčerpání.
Níže je stručně uvedeno, jaký je vztah mezi těmito psychologickými faktory a musculoskeletalní bolestí v rámci SPS - spirální stabilizace.

Posturální držení (držení těla v prostoru) je dáno naší fylogenezí, která probíhala po velmi dlouhou dobu. Hlavními pohybovými aktivitami, které formovaly naši posturu, byly chůze, běh a práce s rozsáhlým pohybem paže ve vertikále. Tyto aktivity jsou v posledních letech nahrazeny převážně sedavým způsobem života. Nedostatek přirozeného pohybu významně mění nároky na pohybový aparát. Dochází k přetížení statiku držících svalových skupin a k oslabení jejich antagonistů. Dynamického pohybu se pak účastní i statické svalové skupiny, které by měly při dynamice relaxovat. Touto cestou dochází k enormnímu přetížení statických svalových skupin a následné změně kvality a řízení prováděného pohybu. SPS nabízí kompenzeci přirozeného pohybu. Svalové skupiny se vrací do své rovnováhy a funkce. Postura se vrací zpět do vertikály.

Nesení těla v prostoru je ovlivňováno i dalšími faktory - distres, únava, deprese, bolest… Fylogeneticky naše tělo reaguje na stresovou zátěž přípravou svalů na útok nebo na útěk. V obou případech dojde k mobilizaci sil těla k dosažení maximálního výkonu. Dlouhodobé stresové zatížení, bez adekvátní kompenzace, vede k zátěžovému držení těla. Zátěžové držení těla se projevuje zkrácením určitých svalových skupin a oslabením jejich antagonistů.

Cvičením SPS se dostávají obratle do optimálního postavení vzhledem k vertikále, je dosaženo trakce mezi jednotlivými obratli, čímž se uvolňuje foráminum meziobratlového prostoru a jsou tak uvolněny míšní kořeny prostupující tímto otvorem. Intervertebrální (meziobratlová) trakce směrem vzhůru současně umožní dostatečné prokrvení prostoru, který byl v důsledku zátěžového patologického držení postižen nedostatečným přísunem kyslíku, živin a odvodem splodin látkové přemeny. Pravidelné cvičení SPS vede k normalizaci svalového tonu (napětí), což má za následek kvalitní prokrvení aker, mozku, žláz s vnitřní sekrecí (štítná žláza a hypofyza) a vnitřních orgánů. Řada poruch vnitřních orgánů je způsobena právě hypoperfuzí a lze ji cestou normalizace svalového tonu cvičením SPS pozitivně ovlivnit.
Zlepšené prokrvení odvádí nadbytek či hromadící se metabolity v měkkých tkáních a dochází tak ke snížení bolestivosti muskuloskeletálního systému. Nezbytný je ale individuální přístup a respektování individuálních potřeb klienta - nesmí se cvičit přes bolest, ale ani do hranice bolesti, je nutné provádět pohyb v nebolestivém rozsahu.
U osob s chronickým vyčerpáním pomáhá pravidelné cvičení SPS rovněž cestou napřímení do vertikály, kdy 7. krční obratel (C7) ovlivňuje funkci štítné žlázy, jejíž porucha funkce se projevuje únavou, depresemi, bolestmi kloubů, zimomřivostí, zácpou. Uvolnění napětí v oblasti krční páteře u osob se zvýšenou stresovou zátěží, pravidelným cvičením SPS, vede ke snížení až vymizení cephalgií (bolesti hlavy), zlepšení polykání, zlepšení perfuze aker (studená akra) a v neposlední řadě zlepšení kvality mozkových funkcí cestou normalizace prokrvení mozku (uvolněn útlak šíjovými svaly).
Při cvičení se uvolňují endorfiny a enkefaliny a ty mají pozitivní vliv na limbický systém (na psychiku) - touto cestou lze pomáhat lidem trpícími psychosomatickými nemocemi, depresemi.

Z uvedených positivních účinků lze vidět, jak velký vliv na naši kvalitu života má zdravá páteř a dobře prokrvená CNS.
Přeji všem klientům cvičícím SPS, aby si benefity cvičení této metody mohli užít a vychutnávat si krásy života s co možná nejlépe fungujícím a bezbolestným tělem.

zpracovala Mgr. Nika Konečná, dlouholetý vrcholový fyzioterapeut, rehabilitační profesionál RÚ Hrabyně